Nazdar Smradi...
Tady máte to lepší téma... Možná není lepší, ale táké dorbý... Je to epos o Smraďochovi...
TADY je slovníček slov, kterým byste nemuseli rozumět
Za soumraku, slunce v mracích za horami,
Jednoho máje, v údolí dalekém,
V té vesnici, domě, místnosti za krbem,
Žena na posteli, muž na zemi leželi
Při porodu.
Doktor, starosta, ta celá ves,
Se sešla tam,
Do toho domu, té místnosti za krbem.
Na posteli dítě stálo, zplna hrdla smrdělo,
Tam pod ním lidu leželo,
Celá ves, celé údolí, celá země,
Spoustu jich tam umřelo.
Tak chlapec zkusil chodit, došel tam,
Tam ke krávě pro mlíko, pak
Pak se naučil jíst slámu seno,
Dojil krávy, dal jim pít a jíst.
Až toho dne, dvaceti let dovršil,
Čuchl si k sobě, poprvé se umyl,
Ta vůně mýdla smrdět mu začala,
Nazval se poté Smraďochem,
Co se umyl mýdlem.
Hned vzal ten trus krávy, tu sladkou kravskou slámu
Snědl, již se v nebi vznášel.
"Tož proč to já živ!" byla slova první,
A jediná, "Nazývám se Smraďochem!
Já Smraďoch první,
toť najít tu Smraďošku, aby nastoupil
Smraďoch druhý!"
Správně Smradi... Toto je konec první části eposu o Smraďochovi... Ale nebojte, bude další...




